Historie školy
Kateřina Chybová, č. p. 5
Studentka Pedagogické fakulty univerzity v Hradci Králové
Děti z Hlubokého docházely do školy v Jinošově, kam spadala také obec Krokočín, Pucov a Jedov. Především v zimním období bývala cesta z Krokočína a Hlubokého neschůdná. Obec Krokočín zažádala o povolení stavby vlastní školy, v roce 1895 podala stejnou žádost i obec Hluboké.
6. května 1895 byla povolena stavba školy v Hlubokém, jako expositura školy v Jinošově. Plán školy zhotovil Račický z Náměště nad Oslavou. Celková výměry školy byla 1013,2 m2. Stavbu školy si zaplatili sami občané Hlubokého, nebylo potřeba žádné půjčky. (V tomto bodě se školní kronika z let 1939 až 1945 a publikace o školách sepsaná Melicharem rozchází. Kronika tvrdí, že obec si musela půjčit 4000 zlatých z celkové sumy 5316 zlatých 17 krejcarů nutných na stavbu školy. Dle záznamů v kronice se občané vzepřeli myšlence, že by měli zaplatit celou stavbu.) Stavba začala na jaře roku 1896 na východním konci vesnice.
1. prosince 1896 byla již škola otevřena.
23. března 1897 byla podána žádost o osamostatnění Hlubocké školy. Žádosti bylo vyhověno. K odškolení Hlubokého od Jinošova došlo v roce 1898.
Dne 3. října 1897 se konalo slavnostní vysvěcení školy jinošovským farářem Janem Bádalem za asistence kaplana Jana Dvořáka.
Budova školy byla průčelím obrácena k jihu, učírna měla čtyři okna k východu. Dvůr byl na straně severní a záchody též. Školní zahrada nalézala se na východní straně pod okny učírny. Před průčelím budovy a pod okny bytu správce školy byly dvě okrasné zahrádky.
Prvním podučitelem hlubocké školy byl pan František Mládek, nastoupil 6. prosince 1896 a působil zde až do 1. března 1909. Správcem zdejší školy a zároveň nadučitelem v Jinošově byl pan František Kostelecký. Podle matriky navštěvovalo školu 50 dětí (z toho 26 chlapců a 24 dívek, podle náboženství: 43 katolíků a 7 evangelíků). Vyučování začínalo v devět hodin ráno.
Na místo pana učitele Mládka nastoupil pan František Blažek. Za jeho působení byla roku 1911 přistavěna druhá učebna. V té době navštěvovalo školu přes 80 žáků.
V nově zbudované třídě vyučoval od 10. října 1911 pan Antonín Sedlák, na škole působil do 5. září 1913, v kronice se o něm píše jako o výborném hudebníkovi.
Výnosem ze dne 13. října 1911 byla ustanovena zatímní učitelka paní A. Malá z Jinošova, nastoupila 16. října 1911.
8. září 1913 odešel nadučitel František Blažek, zatímním správcem se stal Albín Lorenc.
Po odchodu Antonína Sedláka (5. září 1913) nastoupil zatímně Josef Liškář, zůstal zde do 23. února 1914.
Od 1. března 1914 zastával místo nadučitele Rudolf Chytil, definitivním učitelem byl jmenován Albín Lorenc. Ještě téhož roku Rudolf Chytil duševně onemocněl a odjel do sanatoria. 16. července se vrátil a 3. srpna 1914 byl opět správcem školy. Jeho působení na škole skončilo dne 1. října 1916, kdy byl pensionován pro nemoc.
Po odchodu R. Chytila vyučoval obě třídy Jan Tomášek, 5. října 1916 nastoupil vojenskou službu. Od 1. listopadu 1916 vyučoval František Burian, kterého vystřídal Jiljí Kružík. Působil zde asi jen jeden měsíc než nastoupil vojenskou službu.
(v kronice není zmínka o materiálních problémech v době první světové války, jediným nedostatkovým zbožím byli učitelé)
Po učiteli Kružíkovi opět nastoupil František Burian, který zde zůstal do 27. července 1922.
1. ledna 1919 se na školu vrátil také Albín Lorenc, působil zde do 1. listopadu 1920. Od 11. listopadu 1919 byla ustanovena nová učitelka ženských ručních prací slečna Marie Čapková. 1. prosince 1921 nastoupila na její místo Oldřiška Kališová.
V letech 1921 a 1922 probíhalo rychlé střídání kantorů na postě druhého učitele. Podobná situace nastala již za války v roce 1916.
1. září 1921 nastoupil pomocný učitel Josef Šimkovský, již 8. října 1921 byl odvolán. Jen jeden měsíc působila na škole také paní učitelka Emilie Všetečková a sice od 1. září 1922 do 1. října 1922. Na její místo nastoupil dne 2. února 1922 Josef Číhal, zatímní učitel, avšak odešel již 15. dubna 1922.
1. září 1922 zatímně nastoupil na místo F. Buriana Bohuslav Kuba, na škole zůstal jen jeden školní rok.
V roce 1922 byly třídy pro nízký počet žáků sloučeny.
Počátkem školního roku 1923/24 byl ustanoven definitivním třídním učitelem a správcem školy pan František Weigner. 1. září 1923 nastoupila také nová učitelka ženských ručních prací Ludmila Jarošová.
Emilie Všetečková se vrátila začátkem školního roku 1924/25. Děti byly opět rozděleny do dvou tříd. 1. září 1927 byla E. Všetečková nahrazena paní učitelkou Annou Hudcovou.
Od 1. září 1928 zde působila výpomocná učitelka Ida Chlandová-Hemalová, s menšími přestávkami zde učila až do února 1939. Spolu s I. Chlandovou-Hemalovou přišla další výpomocná učitelka Štěpánka Šauerová-Záhojová, zůstala na škole dva roky.
Za paní učitelku I. Chlandovou-Hemalovou nastoupila 1. března 1939 Jarmila Rejtharová.
Nejvíce se na škole střídaly učitelky a výpomocné učitelky ručních ženských prací a domácí nauky. Od roku 1931 do roku 1940 se na tomto postu vystřídalo sedm žen:
1. září 1931 nastoupila paní Marie Chvátalová a paní Božena Urbanová, která zde působila do 31. června 1936. Od roku 1936 do 7. prosince 1939 zastávala toto místo paní Marie Hanáková. V roce 1939 zde krátce působila Ludmila Fismolová. V květnu 1939 pak Helena Lichteneckerová a od 1. listopadu 1939 Marie Janderková, která zde zůstala do prázdnin v roce 1940. V listopadu 1940 ji nahradila Marie Folcíková, působila zde do roku 1941. V únoru téhož roku ji nahradila Marie Janderková.
V období dovolené F. Weignera zde v roce 1934 krátce působil B. Hanzal. Paní učitelka Marie Patová nahradila paní učitelku I. Chlandovou-Hemalovou v době mateřství v roce 1937.
Školní rok 1940/41
Školu navštěvovalo celkem 44 žáků, 20 chodilo do I. třídy pana učitele Weignera a 24 chodilo do II. třídy paní učitelky Rejtharové. Pan učitel Weigner vyučoval I. oddělení, tedy 5 žáků (3 hoši a 2 dívky) 1. školního roku, a II. oddělení, tedy 15 žáků (8 hochů a 7 dívek). Paní učitelka Rejtharová učila I. oddělení čítající 17 žáků (12 hochů a 5 dívek) 4. a 5. školního roku a II. oddělení čítající 7 žáků (2 hoši a 5 dívek).
Náboženství vyučoval Antonín Moučka, farář z Jinošova, působil zde do 1. listopadu 1940, kdy na jeho místo nastoupil František Nemáš.
Domácí nauku vyučovala Marie Janderková, výpomocná učitelka domácí nauky v Jinošově a sice dle dobové úpravy obvodů. Na zdejší škole vyučovala v jednom oddělení a v jedné skupině 6 hodin týdně při dvojí docházce.
Od prvního pololetí byla výuka německého jazyka dobrovolná ve druhém pololetí již byla povinná, 3. školní rok – 3 hod. týdně, 4.-5. škol. rok – 3 hod. týdně, 6.-8. škol. rok – 4 hod. týdně.
V březnu roku 1941 byla zrušena školní rada složená ze třech zástupců obce a dvou zástupců školy. Její funkcí byl nadále pověře dosavadní předseda. Předseda okresního úřadu jmenoval předsedu školní rady, zástupce školy a obce.
Proběhlo vyšetření zdravotního stavu žactva české národnosti ručníku 1928-1931.
Povinný byl sběr starých, odpadových hmot a pěstování zeleniny pro protektorát. Revidovaly se žákovské i učitelské knihovny.
Vyučování začínalo o hodinu později.
Školní rok 1941/42
Celkový počet žáků jest 33 žáků. Z toho 18 chlapců a 15 dívek. Vyučuje se v jedné třídě s pěti postupnými ročníky. Vyšší ročníky navštěvovaly novou obvodovou hlavní školu ve Zbraslavi u Brna. Z toho důvodu se v Hlubokém přestal vyučovat zeměpis.
Vyučování začíná v 8.30 ráno.
Vánoční prázdniny začaly 19. prosince 1941 a trvaly až do 4. března 1942. Žáci však nebyli o výuku zcela ochuzeni, jedenkrát týdně si docházeli do školy pro úkoly, které plnili doma a přinášeli zpět k opravě.
Výuka německého jazyka byla od druhého pololetí podstatně rozšířena. 1.-2. postupný ročník – 4 hod. týdně samostatného vyučování, 3.-5. škol. rok – 7 hod. týdně, z toho 4 hod. přímého vyučování a 3 hod. nepřímého.
Nadále byl povinný sběr bylin a odpadových hmot.
Školní rok 1942/43
V tomto roce bylo zapsáno 31 žáků, 16 chlapců a 15 dívek. Děti byly rozděleny do čtyřech oddělení. Na výpomoc byl na 6 vyučovacích hodin přidělen pan učitel Jan Kamenýř. Katolické náboženství vyučoval František Nemáš.
Z důvodu nebezpečí infekčních onemocnění byly vládním nařízení uzavřeny všechny školy od 23. října do 3. prosince 1942. V Hlubokém se infekce neobjevila, dle nařízení však proběhla desinfekce školní budovy.
Velikonoční prázdniny byly od 21. dubna do 2. května 1943.
Školní rok byl prodloužen do 14. července 1943.
Sběr bylin a odpadových hmot byl stále povinný.
Školní rok 1943/44
Školu navštěvovalo celkem 30 dětí, 15 chlapců a 15 dívek. Děti byly pojištěny proti úrazu a odebíraly „Mladý svět“.
Rozvrh hodin nezměněn. Vyučovací hodina trvala 50 minut.
Vytvořen nový obvod pro vyučování dívčích ručních prací Jinošov, Jasenice a Hluboké, 5 vyučovacích hodin. Nastoupila nová učitelka ženských ručních prací paní Kubová.
Od 29. listopadu do 3. prosince byl správce školy úředně povolán do kurzu v protiletecké škole v Brně. Za jeho nepřítomnosti vyučoval Josef Bouček z Jinošova.
Ve smyslu výnosu ministerstva školství požádala revírní lesní správa v Jinošově o vyslání žáků 6.-8. školního roku na jarní sadbové práce v tamním revíru. 23. dubna vyslala škola na tyto práce 7 žáků.
Vánoční prázdniny byly od 21. prosince 1943 do 12. ledna 1944.
Konec školního roku připadl na 13. července 1944.
Školní rok 1944/45
Celkem zapsáno 34 žáků, 17 chlapců a 17 dívek + 1 příchozí. Děti byly rozděleny do čtyř oddělení, při výuce německého jazyka pouze do tří oddělení.
1. září 1944 vyučovala ženské ruční práce Jiřina Konečná.
Žáci povinně odebírali „Mladý svět“ a německý „Wir lernen Deutsche“ od 5. školního roku. Všichni byly pojištěni proti úrazu.
Vánoční prázdniny byly opět prodlouženy, od 22. prosince 1944 do 22. ledna 1945. Až do dubna 1945 nebylo na škole vyučováno pro nedostatek paliva.
Pan řídící Weigner byl 1. září 1946 přeložen. Až do konce roku se zde střídali výpomocní učitelé, chyběl stálý učitel.
15. ledna 1947 byl do Hlubokého přeložen nový řídící učitel Vladimír Hobza. K faktickému nástupu došlo 11. března téhož roku, kdy se nastěhoval do školního bytu a ujal se vedení obecní kroniky.
V roce 1954 se v obecní kronice objevuje první zmínka o novém řediteli školy, Vladimíru Smrčkovi. V kronice není zmínka o jeho odchodu, usuzuji tedy, že zde zůstal až do uzavření školy v roce 1977.
V roce 1896 navštěvovalo školu 50 dětí (z toho 26 chlapců a 24 dívek, podle náboženství: 43 katolíků a 7 evangelíků).
V roce 1911 navštěvovalo školu přes 80 žáků.
O jednadvacet let později se třídy pro nízký počet žáků sloučily (rok 1932).
V roce 1934 bylo zapsáno 51 žáků, nadále se vyučovalo v jedné třídě.
O rok později začala opět fungovat druhá třída (přichází paní učitelka Ida Chlandová).
Během školního roku 1940/41 navštěvovalo školu celkem 44 žáků, 20 chodilo do I. třídy pana učitele Weignera a 24 chodilo do II. třídy paní učitelky Rejtharové.
Ve školní roce 1941/42 bylo zapsáno celkem 33 žáků. Z toho 18 chlapců a 15 dívek. Vyučovalo se v jedné třídě s pěti postupnými ročníky. Vyučování začínalo v 8.30 ráno.
Počet žáků nadále klesal, ve školním roce 1942/43 navštěvovalo školu 31 žáků, 16 chlapců a 15 dívek. Děti byly rozděleny do čtyřech oddělení.
Ve školním roce 1943/44 bylo zapsáno celkem 30 dětí, 15 chlapců a 15 dívek. Vyučovací hodina trvala 50 minut.
Počet žáků se nepatrně zvýšil ve školním roce 1944/45, kdy školu navštěvovalo celkem 34 žáků, 17 chlapců a 17 dívek + 1 příchozí, tedy 35 žáků. Děti byly rozděleny do čtyř oddělení, při výuce německého jazyka pouze do tří oddělení.
Roku 1928 postihla školu epidemie chřipky, onemocnělo dvacet dětí. Okresní školní výbor nařídil uzavření školy od 22.-28. února.
O rok později se ve škole vyskytl záškrt, epidemie nebyla příliš rozsáhlá a uzavření školy tedy nebylo nutné. Pan učitel Weigner se v roce 1934 zasadil o očkování proti záškrtu. Bylo očkováno kolem šedesáti dětí ve věku od 18 měsíců do 12 let.
Očkování proti neštovicím proběhlo v roce 1939, byly očkovány děti od 1 roku do 14 let.
V pozdějších zápisech kroniky nejsou zmíněny další nemoci nebo epidemie, které by ohrozily provoz školy.
Každoročně nacvičovali žáci divadlo, které později prezentovali veřejnosti. Děti se zapojovaly do oslav státních svátků i obecních slavností a účastnily se vzdělávacích přednášek.
V červnu roku 1928 navštívili žáci výstavu Soudobé kultury v Brně.
Veškeré kulturní dění ustalo v roce 1939 následkem přísných schvalovacích kontrol a zákazem shromažďování lidí.
Od roku 1965 pořádala škola několik zájezdů:
· 1965 zájezd školy do Mikulova a Valtic
· 1968 návštěva Babiččina údolí a kraje Aloise Jiráska
· 1970 výlet na Jižní Moravu (Lednice, Valtice, Mikulov)
V roce 1976 měli žáci vlastní relaci v místním rozhlasu, relace byla ideologicky zabarvena (vztahovala se k výročí Velké říjnové revoluce).
Škola byla velice dlouho jedinou dostatečně prostornou budovou vhodnou pro shromažďování obyvatel. Její prostory byly využívány k volbám, zábavám, přednáškám, veřejným oslavám, divadelním představením a dalším akcím.
Od založení v roce 1896 fungovala při škole školní rada, která rozhodovala o záležitostech týkajících se školy.
V létě roku 1939 vzniklo rodičovské sdružení čítající 42 členů (v kronice bohužel není uvedeno datum ani rok jeho zániku).
Roku 1911 byla přistavěna druhá učebna.
V roce 1929 se nad krajem přehnala vichřice, poškodila několik domů a hospodářských stavení. Poškozena byla i střecha školy. Na podzim téhož roku byla obec elektrifikována.
Celková oprava školy se uskutečnila v roce 1934.
Další úpravy proběhly až po druhé světové válce v roce 1950. Byla vyměněna střešní krytina, koupeny nové lavice a vyměněna podlaha v učebně.
V roce 1953 byly vystavěny nové záchody a koupelny, do všech místností byl zaveden vodovod.
Již dlouhou dobu požadovali učitelé v Hlubokém alespoň malý kabinet. Tento požadavek se splnil v roce 1957, kdy byla třída rozdělena příčkou, menší místnost sloužila jako kabinet.
V roce 1958 byla z provozních důvodů přistavěna ke škole kolna na dřevo.
Výměna oken ve škole a školním bytě proběhla v roce 1965.
Nastupující mechanizace zemědělských prací měla za následek snížení počtu obyvatel na vesnicích. Vlastní škola se v obci, která neměla ani 300 obyvatel a jejíž roční přírůstek byl v průměru dvě děti, stala přežitkem. Po 81 letech činnosti byla 1. září 1977 uzavřena. Od té doby navštěvují děti z Hlubokého základní školu ve Zbraslavi u Brna, popřípadě v Náměšti nad Oslavou.
Budova školy byla dále přechodně využívána místní prodejnou (1978). V roce 1979 byla předána do užívání K.Ú.N.Z. jako skladovací prostory. Do roku 1980 zde sídlila knihovna, ta byla později přesunuta do nové víceúčelové budovy. V roce 1982 byla jedna třída přestavěna na místnost pohostinství Jednoty. Od roku 1984 je celá budova využívána jako pohostinství.
Od svého založení až do druhé světové války fungovala škola jako důležitá kulturní instituce rozšiřující obzory obyvatel obce. Za druhé světové války byla veškerá kulturní činnost zrušena, podporovány byly pouze Říšské svátky.
Kulturní činnost v Hlubokém se však neobnovila ani po skončení války. Lidé si opatřili televize a rádia a nahradili jimi veškeré kulturní dění obce. Velkou roli hrálo také ideové zabarvení poválečných let. V Hlubokém žili především rolníci, kteří nastupující komunistický režim nepodporovali. Jakékoli oslavy této ideologie se nesetkávaly s valným ohlasem, účast byla mizivá.
Na začátku 70. let postavila obec kulturní dům, zbývající kulturní dění se přesunulo sem.
Informace k této práci jsem čerpala především z kronik obce Hluboké a Školní kroniky z let 1940-1945. Dříve a později psané kroniky nejsou k dispozici.
Některé informace upřesnili i místní pamětníci.
Melichar: Národní školství na Náměšťsku nad Oslavou a Třebíčsku se všeobecným nástinem jednotlivých škol, Nakladatelem okresního školního výboru v Třebíči, 1926
Zobrazit vyhledávací formulář »
Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.