Historie obce Hluboké

Založení

O založení osady není ničeho známo. Podle zápisu v kronice z roku 1920 seděl zde starý zemanský rod, který se psal dle té dědiny. Známa jsou jména tohoto rodu Bohuš, Bucek, Holslav, Mikeš. Bohuš z Hluboké daroval kostelu v Jinošově l lán a synům svého bratra Martinovi a Vítoslavovi také l lán. Více o tom rodě není známo.

Majetníky celé vesnice se stali páni Králičtí a jednotlivé lány mezi sebou zaměňovali buď koupí nebo darem. Ze zápisů v Moravských zemských deskách brněnských se dovídáme, že v roce 1349 Blud z Králic se svou vsí Hlubokou a bratr jeho Vícemil s veškerým svým zbožím se spolčili /spoluvlastnili/. Roku 1356 Vícemil pojistil na svém zboží v Králicích, Hlubokém, Pucově a Jakubově manželce své 120 kop věna, které mohl bratr Blud po jeho smrti hotovými vyplatiti. Roku 1385 Mikuláš z Králic prodal Vítovi z Králic 2 lány, podsedek a louku v Hlubokém. V roce 1480 Dorota z Žeravic na své syny Jana, Bluda, Zbynka Petra a Jindřicha z Králic předává věno své, kteréž má na Hlubokém, Lhoticích a Jakubově. Podle zápisu z roku 1501 se Jan z Králic tohoto dědictví odříká ve prospěch svého strýce Víta z Králic. V roce 1510 Zbyněk z Králic a Vilém z Pernštejna i s erby jeho na vsi tyto Hluboké a Košíkov s jejich se vším příslušenstvím i všecek jiný statek svůj dávají ve spolek. Syn Viléma z Perštejna Jan roku 1527 majetek v Hlubokém prodal Václavovi z Lomnice, zbytek majetku, který měli Králičtí v Hlubokém, koupil Jan z Žerotína roku1573. Majitelé se střídali až nakonec byla vesnice připojena k náměšťskému panství a sdílela s ním majitele i osudy.

Poddanské poměry byly v Hlubokém stejné jako v jiných osadách náležejících k panství náměšťskému. Posledním šlechtickým majitelem byl rod Haugwitzů. Staří lidé vypravují, že k osadě Hlubokému patřívaly rozsáhlé lesy, které prý později byly připsány k majetku hraběcímu.

V roce 1775 byla na náměšťském panství nevolnická vzpoura. Dle protokolu o vyšetřování poddaných z 21.7. 1775 u krajského hejtmana byli přítomni purkmistři ze všech obcí panství náměšťského, tedy i z Hlubokého. Bylo ztrestáno 10 poddaných několika ranami holí a 10 jich bylo odesláno z celého panství do Brna.

Zápisy z Pamětní knihy obce založené v roce 1920

Zápisy kronikáře Františka Weignera, řídícího učitele v Hlubokém

Rok 1920

Hluboké leží v údolí, 6 km severozápadně od Náměště, na svahu k potoku Chvojnici, od polohy patrně je odvozeno jméno. Půdorys osady je podlouhlý, od západu k východu , prostředkem vede nyní silnice. V osadě je rybníček, povstalý zemním proudem vodním. Vedle rybníčku teče potůček ve směru silnice, pod osadou na východní straně rozlévá se voda po lukách a pak vtéká do Chvojnice. Domky jsou na severní straně postaveny v řadě těsně vedle sebe, na jižní straně jsou po různu stavěny na svahu. Za každým domkem je ovocná zahrada, pěstují se nejvíce švestky a v zahradě je stodola. Náves je neveliká, nepravidelná a stojí na ní zvonička. Z osady vede několik cest do sousedních obcí, všecky do kopce a v bídném stavu. K Jinošovu vede z osady prašná silnice. Domky stojí, pokud jsou u silnice , dovnitř osady průčelím, ostatní jsou roztroušeny bez ladu a skladu a průčelím na různé strany. Grunty nejsou pohromadě, chalupnické domky roztroušeny mezi nimi. Před domky jsou skoro vesměs zahrádky, jen někde hnojiště. Domky nemají výklenků, jsou stavěny většinou z cihel a rulového kamene, kterého se dá dobře k stavbě upotřebiti – starší chalupy jsou z vepřovic. Všecky domky jsou zomítány, ale bez ozdob, jenom mají tzv. podrovnávky, natřené koptem nebo modřidlem. Dřevěné štíty jsou bez ozdob. Budovy hospodářské jsou hned za obytným stavením v souvislosti a to obyčejně z jedné strany chlévy, z druhé strany kůlny na hospodářské nářadí, uprostřed dvůr s hnojníkem.

Nábytek ve světnicích je jednoduchý, novější z měkkého dřeva bez ozdob, stůl bývá dubový.

Kostela v osadě není, obec je přifařena k Jinošovu, na návsi je zvonička, v níž je nový, před dvěma lety koupený zvonek místo starého puklého. V osadě jsou dva kříže z novější doby. Jeden u školy z roku 1878, druhý na návsi mramorový z r. 1906. Na západní straně u silnice je „Boží muka“, zděný trojboký sloup se stříškou. U lesa na jižní straně osady je evangelický hřbitov založený roku 1885.

V osadě jsou tři evangelické rodiny se 24 členy a jedna židovská rodina se 3 členy.

Škola byla postavena v roce 1896 jako jednotřídka nákladem obce Hlubokého za 10632 K.

Obec má 243,3 ha polí, 12,2 ha luk, 24,2 ha pastvin, 9,2 ha zahrad, lesů, jež patří k velkostatku náměšťskému je v obvodu obce 115 ha.

Názvy obecních tratí

Pole: Záhorníky, Vrbůvky, Horní a Dolní díly, Poloudíly, Horní a Dolní Nádavky, Nivy, Padělky, Pod mlýnem, Stráže, Široké, Krajina, Zahumenice, Ouvary, Zahrádky, Nivky

Louky: Šafářky, Ve žlebě, Zaražená, Ve zmolách, Pod horkou, Formánka, Žlíbky

Pastviny: Za branou, Výhon, Pod Chvojníkem

Lesy: Křemelík /zde hájovna/, Křínky, Horka, Chvojníky, Kolečko

Mimo rolnictvím, zabývají se obyvatelé též řemeslem. Chudší chodí do práce do Božího požehnání /dnes Zastávka u Brna/ jako horníci .

Velká neúroda byla v poslední době v roce 1904, kdy suchem zničeny z větší části plodiny polní. Požárem utrpěla obec roku 1885 kterým polovice osady vyhořela a roku 1908 krupobitím.

Nejdéle drží svůj dům tyto rodiny: Nekudova, Komárkova, Svobodova, Nekvapilova, Houserova a Řezaninova.

Domů je celkem 55, obyvatelů 360 dle posledního sčítání lidu. Roku 1890 žilo zde 332 obyvatel, roku 1870 to bylo 323 obyvatel a roku 1830 celkem 230 obyvatel

Kroj starodávný se zde již nenosí, ani není zachován, lid se nosí „po městsku“.

V první světové válce v roce 1914-1918 byla obec nucena upsati se k válečné půjčce 19000 K. Tuto půjčku pak proměnila ve státní půjčku Česko – slovenské republiky, přidavši ještě obnos 75 %. 28. října 1918 radostný konec války kalila neblahá vzpomínka na naše padlé vojíny. Byli to: Houser Richard z č.42, Strach František z čísla 55, Březina František z č.8, Budín Antonín z č.14, Moravec Jaroslav z č. 35 a Svoboda František z č.3.

Rok 1928

Naše občanstvo a žactvo vítalo presidenta T.G.Masaryka v Náměšti, kam vjížděl slavobránou za zvuků fanfár z Libuše

Rok 1929

V únoru 1929 po informační přednášce inženýra Západomoravské elektrárny z Oslavan usneslo se obecní zastupitelstvo provésti elektrisaci také u nás. Náklad byl rozpočten na 125 tis. Kč. O subvenci bylo ihned zažádáno. Ještě téhož roku v září započato bylo s instalací venkovní a bytovou. 26 listopadu bylo oslaveno první osvětlení obce.

Rok 1930

Z lesní parcelace neobdržela zdejší obec ničeho, jelikož o les z přídělu se neucházela. Zato obci Jinošovu přiděleny Stráže až po cestu v Rakovcích vedoucí do Otratic. O Křinky a Horku

uchází se Krokočín a o Chvojníky Lhotice.

Rok 1931

Obec zavčas nezažádala o subvenci na elektrisaci, proto namísto půjčky 125 tisíc Kč musí splácet 130 tisíc Kč

Rok 1933

V červnu tohoto roku uhodil blesk do stodoly Ant. Buriana a zapálil ji i s ní sousedící stodolu vdovy Komárkové. Obě lehly popelem. Škoda byla kryta pojištěním.

Neutěšená hospodářská situace se postupně zlepšuje, sklizeň byla velmi dobrá, ale ceny hospodářských plodin tak nízké, že v mnohých případech nekryly ani hospodářovy výdaje /1q žita stál po žních 70 Kč, pšenice 90-100 Kč, oves 50 Kč i níže, brambory 15-20 Kč/.

Rok 1934

Bylo suché léto. Potok tekoucí dědinou byl vyschlý, rybník poloprázdný. V naší obci se projevil nedostatek pitné vody což je případ velmi vzácný.

Vyskytl se případ spály a záškrtu, proti kterému bylo 60 školních dítek zdarma očkováno.

V obci měli čtyři rodiny přijímací stanice – radia.

Rok 1935

Hasičský sbor uspořádal dne 2. června slavnost svěcení stříkačky. Kmotrami byly Chalupová Joška a Nekvapilová L. Slavnosti zúčastnilo se hojně občanstva z celého okolí a hasičské sbory.

Ze slavnostního svěcení se zachovaly dvě fotografie

Dolní řada zleva: Ludmila Kudláčová, Anna Komárková, Anežka Burianová, Božena Dobrovolná, Karolína Chalupová, Božena Řezaninová, Anna Chalupová

Horní řada zleva: Anežka Houserová, Marie Březinová, Josefa Řezaninová, Antonie Svobodová, Františka Topinková, Anna Svobodová, Františka Nekudová

Uprostřed zleva: Jiřina Dobrovolná, starosta Antonín Komárek, Lydie Topinková

Dolní řada zleva: Karel Svoboda, Josef Joch, Antonín Nekuda, Jan Topinka, František Chalupa, zdravotník Jan Řezanina

Horní řada zleva: Josef Svoboda, Josef Kopuletý, Karel Havránek, František Musil, Josef Houser, Stanislav Dobrovolný, Arnošt Kudláč

Paní Lydie Nekudová /Topinková/ č. 10 si dodnes pamatuje básničku, kterou přednášela při této příležitosti. Tehdy jí bylo 11 roků.

Ideál

Když uhasne rušný den a kraj libý dříme sen

a v té tiché temné noci zazní trubka v šíř i v dál

spěchat rychle ku pomoci, toť hasičský ideál.

Když plamen řádí jako běs a lid zdrtí jako děs

tenkrát všichni hrdí, smělí, proti zhoubě zvednou síly

jak jen samá láska velí toť hasičský ideál.

Hasič z pouhé lásky jen, když upadne bližní v plen

stírá slzy nářky těší, těší v bídě mírní žal,

zná pak někdo ještě vyšší nad tento hasičský ideál?

Rok 1937

V sobotu 18. září uspořádána smuteční tryzna za zemřelého presidenta Osvoboditele T.G. Masaryka za účasti všech obyvatel ve smutku. Všichni přítomní měli smuteční odznaky, srdéčka neb vlaječky. Pořadatel byla škola se všemi místními korporacemi a obecní radou. Okolo katafalku stáli čestnou stráž členové místního hasičského sboru. Pěli se smuteční písně a školní dítky přednášely smuteční básně.

Smuteční tryzna TGM v roce 1937

Rok 1939

V březnu obsadila říšská branná moc Čechy a Moravu . Lidé se báli znehodnocení peněz a houfně nakupovali do zásoby i nepotřebné věci. V září se zavádějí lístky na mýdlo, v říjnu na potraviny. Konal se soupis domácího zvířectva. Porážku prasete nutno hlásit 24 h předem starostovi, pod 100 kg živé váhy nesmělo se porážet. Ze zabitých 100 kg prasete se odvádí 4 kg hřbetního sádla. Říšská marka uznána byla za zákonité platidlo v protektorátě v poměru 1Řm = 10 Kč.

Zvláště po březnových událostech letošního roku bylo pozorovati vzrůst náboženského cítění, touha lidí po pravé a větší zbožnosti.

Rok 1940-1945

Všechny kroniky byly zabaveny nařízením německých úřadů.

Byla vydána přísná hospodářská nařízení, která byla obcházena, pokud to jen bylo možné. Sedláci ze svých přebytků poskytovali velmi vydatnou pomoc všem našim nezemědělcům a slabším chalupníkům Sta lidí z měst mohlo se v naší obci obejít ať příbuzných či cizích a vždy ochotně a v možnostech jim byla poskytnuta pomoc v podobě masa, mléka, vajec, drůbeže, které bylo ušetřeno na dodávkách, vše za normální ceny.

A vše to umožňovala soudržnost všech občanů naší obce, úplná jednota za války, která byla tak příkladná, že jí není v celém okolí rovno. Proto všem občanům vedlo se za války dobře. V obci nebylo jediného udání ani jediného zatčení, nikdo nikomu nezáviděl

Při nasazování pracovních sil do Říše muselo odejít 11 osob. Vrátili se všichni zdrávi.

Tolik z Pamětní knihy ze zápisů kronikáře a ředitele školy Františka Weignera. V letech 1940-1945 psal ještě kroniku školní.

Z Hlubokého odešel dne 1.9. 1946.

Ze zápisů kronikáře Josefa Dvořáčka č. 49

Rok 1946

Dne 14. července byl odhalen pod záštitou MNV pomník padlým příslušníkům naší obce a třem hrdinům Rudé armády, kteří v naší obci přišli o život. Naši padlí občané jsou Březina Vojtěch, Strašák Miroslav a Houserová Jindřiška

Fotografie z průvodu ke slavnostnímu odhalení pomníku Padlým hrdinům 2. svět. války

Fotografie za slavnostního odhalení pomníku

Ze zápisů kronikáře učitele Vladimíra Hobzy

Rok 1948

Přes léto byla veliká sucha, pršet začalo až v polovině listopadu, přesto úroda byla celkem dobrá dodávka počítána z ha výnosu 19,5 q u žita a 22,5 q u pšenice.

Po roce provozu kina čistý zisk činí 42.000 Kč.

Je nemožno se nezmínit o uspořádání četných oslav jako narozeniny J.V. Stalina nebo presidenta Kl. Gottwalda, výročí Říjnové revoluce či svátky a oslavy světového socialismu v naší obci.

Ze zápisů kronikáře Karla Housera č. 30

Rok 1950

Od 19. března funguje místní rozhlas. Zavedením rozhlasu odpadá v obci starý způsob, vyhlašování určitých nařízení bubnem.

Koncem května se započalo s úpravou silnice z Jinošova do Hlubokého, která byla již hodně zdemolovaná.

Rok 1952

Sedmého listopadu vypukla v obci slintavka dobytka. Dodržováním veterinárních předpisů se nemoc nerozšířila, ale obec zůstala uzavřena do konce prosince.

Prvního listopadu nastoupili presenční službu vojenskou čtyři branci, kteří byli velice hrdí, že se mohli stát členy naší lidově demokratické armády, čímž se splnilo jejich toužebné přání.

Rok 1953

Poslední rok první Gottwaldovy „Pětiletky“.

V měsíci lednu bylo v naší obci místním rozhlasem vyhlášeno sedm vesnických boháčů, nebo takzvaných kulaků, což způsobilo v obci velký rozruch. Následek toho byl, že zemědělci podávali přihlášky do JZD. Celkem bylo podáno 51 přihlášek. 25. února byla svolána ustavující schůze zemědělců, zvolen výbor a založeno JZD druhého typu. Předsedou družstva byl zvolen zemědělec Jan Nekuda č.10, účetní rolník Burian František č. 25, jednatel rolník Svoboda Karel č.3, rostlinář rolník Komárek Antonín č. 2, živočichář rolník Kopuletý Josef č. 13, pokladník horník Řezanina Ludvík č. 26, člen výboru kovář a malozemědělec Kudláč Arnošt č.36, skladníkem malozemědělec Soukup Hubert č.41, skupinář zemědělec Houser Josef č.19. U Nekudy Jakuba v č.27 byla provedena adaptace stodoly na kravín a u Buriana Františka č. 25 byla zařízena stáj pro vysokobřezí skot /porodna/.

Dne 4. 3. bylo na členské schůzi odhlasováno přejít na JZD třetího typu. Po tomto ustanovení provedli zemědělci rozorání všech mezí a pozemky byly zceleny na velké lány.

Zápisy z kroniky Josefa Housera č. 30, který byl kronikářemod roku 1959

V roce 1959 zakoupil MNV Hluboké domek od paní Anastázie Matouškové č.31 pro zřízení kanceláře za 25.000,- Kč

V srpnu 1970 zapálil blesk kůlnu JZD, škoda byla 200 000,- Kč.

Od 15. února 1973 byla naše obec zařazena do II pásma výskytu slintavky. To znamenalo zákaz kulturních akcí, tanečních zábav a schůzí mimo schůze KSČ, MNV a představenstva JZD.

V srpnu roku 1982 byl zbourán dům č. p. 31, kde bývala kancelář MNV Hluboké a JZD Hluboké.

Ze zápisů kronikáře Ludvíka Chalupy, který byl kronikářem od roku 1986 do roku1990

V roce 1987 se opravila hasičská zbrojnice.Celou akci vedl a organizoval Karel Svoboda č. 3.

V naší obci je v roce 1989 celkem 252 obyvatel.

V květnu 1988 se opravovala zvonička na návsi /která je zasvěcena Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu/. Za pomoci brigádníků byla nově zhotovena střecha s kopulí. Nerezový kříž na kopuli daroval pan Chalupa Stanislav č. 79. Dle zápisu nalezeného při opravě v kopuli střechy byla poslední oprava provedena a kaplička posvěcena v roce 1932. Na opravě zvoničky nejvíce se přičinili Burian František č.25, Chyba Arnošt č.5, Svoboda Jan č. 34, Svoboda Jan č. 32, Svoboda Jaromír č 34, Chytka Vladimír č.36, Řezáč Miloš č. 54.

Na fotografii je kaplička bez kopule

Pamětní kniha založená v roce 1920 končí rokem 1979, dne 1.1. 1980 byla založena Pamětní kniha obce Hluboké díl II, která končí rokem 1990.

Od roku 1990 – 2003 obec kronikáře neměla.

Od roku 2003 je kronikář pan Stanislav Řezanina č.40

Vzpomínky pamětníků

Z vyprávění občanů obce Hluboké sepsala Marie Svobodová

Padesátá léta byla doba velice těžká a bolestná. Nelze násilně přetnout selské kořeny, kdy hospodářství se předává z generace na generaci. Co bylo vynaloženo na svém hospodářství potu a práce, která nikdy nekončila. Ale sedláci ji dělali pokorně a s radostí v srdci. Proto režim musel použit velice tvrdých prostředků k přesvědčování, aby násilím udělal ze sedláků „jézéďáky“ kteří se dobrovolně vzdali svého majetku.

Po roce 1948 začalo plánované hospodářství. Neúměrné dodávky donucovaly zemědělce ke vstupu do JZD. Při neplnění dodávek nebyla dovolena domácí porážka prasat, po vesnicích chodily kontroly, kriminálka. Kontroly byly zavedeny i při výmlatu obilí, vše se muselo odevzdat na úkor vlastního dobytka, který nebylo čím krmit. „Kulaci“ neměli nárok na potravinové lístky, které byly v té době zavedeny, ani na výměnu peněz z vázaných vkladů, neměli nárok na nákup auta nebo různých spotřebičů do domácnosti, kterých byl v této době nedostatek. Staří lidé z těchto rodin zůstali bez prostředků, nedostali důchod, pouze sociální podporu 190 Kč a byli odkázáni na děti, které měly nepatrný výdělek. Byli stíháni, ponižováni, osočováni a zesměšňováni režimem i tiskem, viz. článek v Bezpečnosti ze dne 13.7. 1955 „Kulak – úhlavní nepřítel všeho pracujícího lidu“, kde se píše: Po žních 1954 podalo 12 členů družstva v obci Hluboké odhlášku, mezi nimi byl i Burian. Družstevníci byli ochotni vzít odhlášky zpět, ovšem za podmínky, jestliže Burian zůstane v družstvu. Z případu je vidět, jak špatný vliv má kulak na rolníky, jak ještě dnes rozhoduje o životě a práci lidí.Je to možné proto, že se proti němu nedostatečně bojuje“.

Tehdy došlo i na věznění tzv. „příslušníků nepřátelské třídy“. Někteří spoluobčané v této době viděli možnost získat majetek rodin kulaků a zřejmě proto se uchýlili ke lžím a udávání.

Rodiny kulaků byly – Houserova č.19, Chybova č. 5,Burianova č.25, Kudláčova č. 36, Březinova č.45, Nekudova č.27, Svobodova č.34.

V roce 1954 Vystoupil z družstva Hakl Jaroslav č. 21 / do družstva se vrátil v roce 1974/.

V JZD byly nové volby. Předsedou byl zvolen horník Řezanina Ludvík č.26. Také ostatní členové byli z řad dělníků. Tento nový výbor nedokázal ani za vydatné pomoci ONV Velká Bíteš v čele s Ludvíkem Coufalem přesvědčit družstevníky, kteří chtěli hromadně z družstva vystupovat, o velkém významu kolektivního hospodaření..

Na začátku roku 1955 šestnáct sedláků podalo odhlášky z družstva. Členové ONV denně do Hlubokého přijížděli a společně s místními funkcionáři rozsévali pocit strachu a zla. Dne 24. 6. byl zatčen „kulak“ místní hostinský a řezník Březina Antonín č. 45. Nikdo nevěděl proč k zatčení došlo, stačilo že byl živnostník. Zatčený byl Viktor Chyba, František Burian a některé kriminálka odvezla třeba jen na jeden den. Po propuštění všichni podepsali přihlášku do JZD. Nejvíce postiženým byl Josef Houser č. 19 jako kulak za vlastizradu a rozvracení socialistické vlasti dostal šest let vězení. Podle tehdejšího režimu byl potrestán pro výstrahu ostatních. Nikdo nespočítá kolik rodina zažila strachu a trápení.

V tomto roce byl zatčen také Jakub Nekuda č. 27. Lidový soud v Náměšti nad Oslavou ho odsoudil na 15 měsíců vězení „ za přechovávání podezřelého individua“. Nechal u sebe bydlet bratránka Hemalu z Rudky, který zběhl z vojny.

Dne 9.9. byl zvolen nový výbor JZD, kde předsedou byl Jan Nekuda č. l0, i ostatní členové byli zemědělci.

Znění přihlášky do JZD

Přihlašuji se za člena Jednotného zemědělského družstva v Hlubokém. Do družstva vstupuji z vlastního přesvědčení a s vědomím, že výstavba a rozvoj jednotných zemědělských družstev je správnou cestou k budování šťastné a spokojené vesnice. Prohlašuji zároveň, že budu řádně plnit všechny povinnosti vyplývající ze stanov družstva a jeho provozního řádu a z usnesení valných hromad, členských schůzí a představenstvech družstva.

Začátky družstva, válení zcelených lánů

Zleva: Josef Joch, Jakub Nekuda, Jan Nekuda, Viktor Chyba, Miroslav Příhoda

Dobytek sedláků, nyní majetek družstva, nebylo kde umístit, proto byla využita hospodářství s většími budovami. Tak se stal ze stodoly č. 27 kravín a přestavělo se i hospodářství v dalších rodinách. V roce 1958 byl postaven vepřín, v roce 1962 nový kravín.

Dne 19.8.1962 byl vysvěcen nový elektrický zvon ve zvoničce na návsi. Zvonil pan Josef Musil č. 52 a to ráno v poledne a večer. Po jeho smrti zvonila paní Marie Sladká č.5.

Díky tomu, že v obci byla škola, nacvičovali žáci každoročně scénky pro maminky k MDŽ, pořádaly se lampionové průvody a relace v místním rozhlase k VŘSR a 8. květnu, svátku osvobození, škola organizovala zájezdy.

Na fotografii je oslava Mezinárodního dne žen, tanečky a dětské divadlo

Ale i jiná sdružení pořádala každoročně zájezdy do různých míst naší vlasti i zahraničí, na Zemi živitelku, na Velkou pardubickou, za kulturou do divadel. V obci na „vostatky“ /masopust/ chodili maškarádi, 30. dubna se pálily čarodějnice, pořádaly se poutě, časté taneční zábavy, sportovní utkání jako např. fotbal v roce 1968 ženatí proti svobodným, kdy ženatí zvítězili 7: 5 a vyhráli 50 l piva.

Fotbalové utkání ženatí proti svobodným v roce 1968

Jednalo se o výstavbě kulturního domu. Původně měl stát v proluce mezi č.p. 68 a 79 kde byl soukromý pozemek, naštěstí byla zvolena druhá varianta a kulturní dům byl slavnostně otevřen 5. 7. 1970 „ za účasti předsedy ONV s. Honze a jeho náměstka s. Coufala a široké veřejnosti 1000 účastníků“. Byl často využíván k pořádání tanečních zábav a jiných akcí jako vítání občánků, dětských karnevalů apod. Stavba byla postavena za přispění JZD a jako předseda MNV ji organizoval Stanislav Dobrovolný.

Stavba kulturního domu

Většina obyvatel pracovala v družstvu, které se postupně rozvíjelo a bohatlo, ale na úkor svých členů. Šetřilo se na větší investice. Nepočítalo se se sloučením v červenci 1972 kdy se JZD Hluboké sloučilo s Jinošovem a Krokočínem a tak bohatší Hluboké podpořilo ostatní obce. Celková výměra byla 850 ha. Předsedou družstva byl Josef Rosendorf z Jasenice, Společné schůze bývaly v sále kulturního domu v Hlubokém. Předseda družstva Josef Rosendorf byl rozumný hospodář který uměl jednat s lidmi. Družstvo dobře prosperovalo.

1. 1. 1975 došlo ke sloučení s Pucovem a Jedovem pod názvem JZD Jinošov s celkovou výměrou 1530 ha. Předsedou se stal Bohumil Šmídek z Pucova, který byl dosazen tehdy vládnoucí KSČ, přesto, že při volbách předsedy družstva volila většina členů opět Josefa Rosendorfa. V roce 1977 se přidaly obce Ocmanice, Naloučany, Častotice a Zahrádka stále za předsednictví Bohumila Šmídka a výměra činila 2800 ha. V této době byla snaha rozšířit obdělávanou půdu, proto se rozorávaly remízky, polní cesty a v Hlubokém na Záhorníkách se necitlivě zasypal hlínou „Lom“. V Lomech byl třešňový sad a pálila se každoročně čarodějnice. Kdysi se zde lámal kámen, poslední na stavbu kravína. Na dně lomu vzniklo romantické jezírko.

Fotografie z Lomů na Záhorníkách

V květnu roku 1976 byla zahájena stavba víceúčelové budovy za pomoci místních brigádníků. Podle původních plánů měla být v přízemí dvoupatrové budovy hasičská zbrojnice. Hasička měla být adaptována na prodejnu, protože v obchodě se smíšeným zbožím

naproti zvoničce byla Jednota Moravské Budějovice, která tehdy provozovala prodejnu, v nájmu. Po požáru v obchodě /od trámu v komíně/ v roce 1978 byla prodejna nejdříve přestěhovaná do prázdné školní budovy a po dostavění víceúčelové budovy v březnu roku 1979 se prodejna přestěhovala do přízemí této budovy, kde je doposud. Pro malý počet dětí bylo první poschodí pronajato firmě KA-PO, šití pracovních oděvů, namísto plánované školky. V druhém poschodí je Místní knihovna, zasedací místnost a od roku 1990 kancelář obecního úřadu.

1. 1. 1980 byl i MNV Hluboké, tak jako zemědělské družstvo připojen k Jinošovu společně s Krokočínem. Pucov již patřil k Jinošovu od roku 1976.

Výstavba i kultura se upřednostňovala pouze ve střediskových obcích, tedy v Jinošově. V naší obci byl Občanský výbor a Sbor pro občanské záležitosti při MNV Jinošov. Členem Sboru pro občanské záležitosti byl Chalupa Ludvík č.9, který nedostatek kulturní činnosti nahrazoval pravidelně jedenkrát týdně relací v místním rozhlase, kdy gratuloval zvláště starším spoluobčanům ke svátku a k narozeninám.

Obnovení obecního úřadu v Hlubokém

Samostatný obecní úřad v obci byl obnoven v roce 1990. Prvním starostou byl Karel Svoboda č. 3, další zastupitelé obecního úřadu byli Kalina Josef č. 77, Chalupa Miroslav č. 9, Chyba Arnošt č.5, Příhoda Miroslav č. 7,Joch Josef č. 11, Svobodová Marie č.3, Ing. Březina Antonín č. 8, Krejčí Jaroslav č. 60. Obec si opět mohla sama rozhodovat o svých záležitostech. Z MNV Jinošov byla na náš účet převedena částka 4437,- Kč.

V tomto roce 1990 vystoupil z družstva Arnošt Chyba č.5 a zažádal o navrácení půdy, na které hospodařili jeho předkové a začal soukromě hospodařit. Byl to v této době odvážný čin a brzy ho následovali v roce 1991 Burian František a Ludmila č.25, Ing. Březina Antonín č.8. Další soukromí zemědělci byli Joch Josef č. 11, Svoboda Josef č. 12, Houser František č. 19, Rous Pavel č. 82, Ing. Kopuletý Miroslav č. 85, Kopuletý Petr č.13, Příhoda Miroslav č. 7, Teplý Vlastimil č. 7, Krčma Vítězslav č. 12, Burian Ondřej č. 25. Tito zemědělci hospodaří dodnes, což dosvědčuje budování hospodářských staveb, které lemují obec.

Při rozdělování půdy započal Pozemkový úřad v Třebíči v naší obci pozemkové úpravy. Prováděla je firma Agroprojekt Brno a možná proto, že naše obec byla mezi prvními obcemi, kde se pozemkové úpravy prováděly, trvaly téměř až do roku 2000. Díky pozemkovým úpravám jsme získali peníze, nejprve ze státního rozpočtu, na vybudování dvou polních cest. V roce 1996 k hájence, v roce 1997 kolem obce ke Krokočínu. V roce 2002 jsme získali peníze z prostředků EU na cestu kolem obce k evangelickému hřbitovu.

Dne 17.5.1993 odstoupil starosta Karel Svoboda, místo něho byla zvolena starostkou Marie Svobodová. Pan Karel Svoboda se věnoval plynofikaci obce, která v této době probíhala a to až do kolaudace plynovodu v říjnu 1994. Plynofikaci prováděla firma Plynostav Rosice.

Koncem roku 1994 byly komunální volby, kde byli zvoleni členové Ing Antonín Březina, Pavel Rous, Miluše Jochová, Ludmila Burianová, Věra Chybová a starostka Marie Svobodová. V roce 1998 po listopadových volbách zůstalo zastupitelstvo obce ve stejném složení. Po volbách v roce 2002 se zastupitelstvo rozrostlo o jednoho člena, Zdeňka Horníčka, jinak složení zůstalo stejné.

Zastupitelstvo obce v roce 2005 zleva: Věra Chybová, Pavel Rous, Marie Svobodová, Zdeněk Horníček, Miluše Jochová, Ludmila Burianová, Ing. Antonín Březina

Na plynofikaci dostala obec státní dotaci, tak jako na veřejný vodovod v roce 1998. Stavbu obecního vodovodu prováděla firma Baksay Studenec. Protože při plynofikaci i výstavbě vodovodu došlo k poškození silnice vedoucí přes obec, musela obec přispět Okresní správě silnic v Třebíči částkou 600 tisíc na opravy silnice v roce 2000.

Státní dotaci obec obdržela i na jiné akce jako vybudování dětského hřiště, opravy obecních komunikací, úpravy veřejných prostranství, oprava chodníků, odbahnění rybníku Ouvary /prováděla firma Baksay/ a v neposlední ředě na opravu hasičské zbrojnice a víceúčelové budovy, které prováděla firma Viktor Chyba Říčany.

V roce 2000 se připravovala reforma veřejné správy. Vznikal kraj Vysočina /do této doby jsme patřili pod kraj Jihomoravský/ a místo okresů měla vzniknout spádová města neboli pověřené obce III. stupně /do této doby jsme patřili k okresu Třebíč/. Nejprve byla naše obec zařazena ke spádovému městu Velké Meziříčí. Jednalo se také o přeřazení do Jihomoravského kraje pod spádovým městem Velká Bíteš, která usilovala o přeřazení pod Brno. Další varianta byla Rosice. Na veřejné schůzi 2. října 2000 bylo rozhodnuto o začlenění naší obce pod Náměšť nad Oslavou, kam patříme svými historickými i kulturními tradicemi. Náměšť nad Osl byla pověřenou obcí třetího typu od 1.1. 2003. Tím se přiblížilo i vyřizování úředních záležitostí, které si dnes občané místo v Třebíči, vyřizují v Náměšti.

V roce 2002 v intraviánu obce započal Katastrální úřad Třebíč provádět zaměření pozemků. Poslední mapování bylo v roce 1825. Toto zaměřování, při kterém se zjistily nesrovnalosti hlavně v užívání obecních pozemků, trvalo dva roky.

Tradicí v obci dnes se stalo např. setkání důchodců koncem roku, dětský den 1. června, Mikulášská nadílka ale i „Tříkrálová sbírka“, kdy Tři králové přijíždí na koních ze stáje Honzík Kralice. To, že nejsme lhostejní k neštěstí druhých se projevuje nejen sbírkou na Tři krále, ale i ve sbírkách na povodně apod.

Tvář naší obce se zvláště v posledních létech výrazně změnila. Je těžko posoudit, zda jsou lidé dnes spokojenější, než naši předkové. To už záleží na každém z nás.

Dne 8.4.2005 převzaly starostka Marie Svobodová a místostarostka Ludmila Burianová v budově poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v Praze z rukou místopředsedy poslanecké sněmovny Jana Kasala dekret na znak a vlajku obce Hluboké.

Foto Předání dekretu na znak a vlajku obce v Parlamentu ČR

Návrh zhotovil PhDr. František Gregor, ředitel Státního okresního archívu v Třebíči podle historické pečetě. Pečeť je osmihranná, v pečetním poli je stojící, doprava obrácený pták se snítkou v zobáku. Nad ním jsou písmena H:L. Můžeme se domnívat, že pták držící ratolístku je hrdlička a do pečetě se dostala buď ze znaku blízké Náměště nebo přímo z erbu hrabat Werdenberků, kteří kdysi náměšťské panství drželi a tuto hrdličku dali do znaku Náměště. Jméno obce Hluboké může znamenat skutečně, že obec je položena v Hlubokém údolí nebo v hlubokých lesích. Proto je ve štítě obrácená stříbrná krokev, stříbrné V, které tvoří hluboký zářez, přičemž štít po stranách této krokve je barvy zelené, symbolizující lesy. Tolik z popisu pana PhDr.Gregora.

Pečeť obce Hluboké

Znak obce

Vlajka obce

Ze zápisů Obecní rady

Rok 1924 – Obecní rada se usnáší povoliti Karlu Havránkovi lámati kámen v obecním pozemku u „ Boží muky“ za poplatek 50h z jednoho každého metru.

Rok 1924 – Františku Burianovi, chovateli obecního býka náleží odměna za krmení 600 K.

/Obecního býka podle dalších zápisů choval každý rok jiný hospodář. Po vykrmení se býk vydražil jako příspěvek do obecní pokladny/

Rok 1925 – Stanislavu Dobrovolnému povoluje se nadělati cihly v trati na Vrbůvkách na stavbu domku. Dobrovolný musí šetřiti obecního majetku a nedělati na něm škod.

Rok 1928- Záležitost při koupi lesa byla projednána ukvapeně. Z celkového zájmu všeho občanstva o příděl lesa obci bylo odhlasováno tento les zakoupit. Les musí odpovídat jakostí kupní smlouvě.

Rok 1933 – Budou zavedeny obecní dávky ze psů – 250 K

z piva – 300 K

z lihovin – 450 K

Rok 1934- Obecní rada se jednohlasně usnesla „táboření potulných cikánů není možno dovoliti z důvodů že obec nemá vhodného místa“.

Rok 1941 – Přípis okresního úřadu ohledně hubení krys. Bylo zakoupeno 1,5 kg jedu a za kontroly obecní rady bude sypán do kanálu.

Rok 1977 –hospodářská situace v obci je taková, že stále ubývá domácích zabijaček – to znamená, že se snižují stavy prasat, drobného zvířectva, hus již v obci není

Zápisy z let nedávno minulých přenecháme příštím generacím

Použitá literatura

Zemské desky brněnské

Pamětní kniha I /Kronika/ zápisy z let 1920-1979

Pamětní kniha II /Kronika/ zápisy z let 1980-1990

Pamětní kniha III /Kronika/ zápisy z let 2003-2004

Školní kronika z let 1940-1945

Z dějin Náměště nad Osl /K. Křivý/

Krokočín 650 let /Josef Pěnčík/

Státní okresní archiv Třebíč, zápisy z obecní rady rok 1924-1941

Státní okresní archiv Třebíč, Urbáře, Pozemková kniha